Černou grotesku Hrůza v Brně napsal Arnošt Goldflam asi před dvěma lety. Sám ji považuje za svůj rozmar, inspirovaný původně anekdotami o policistech. S titulem absolvoval pár autorských čtení, v úpravě se hrála v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a inscenovaly ji také Buchty a Loutky. Nyní hru v autorově režii uvedlo brněnské Divadlo Bolka Polívky, kde by mělo publikum hře nejlépe rozumět, neboť hlavní postavy mluví brněnštinou okořeněnou hantýrkou z hantecu.
Jarin a Ruda mají první velký případ
Policejní tandem Jarin a Ruda jsou prosťáčci, kteří si Pomáhat a chránit! vykládají po svém, navíc sami přiznávají, že ani nic jiného neumí. Nyní to vypadá, že mají první velký případ. Na místě činu si však nepočínají velmi obratně. Na oběť násilníka ostatně narazí úplně poprvé. Počáteční šok spláchnou pálenkou a poté přivolají kapitána Hrůzu z oddělení vražd. Ten racionálně méně zdatné a nepříliš duchaplné kolegy „přikryje“, čímž se zrodí záhadný případ, který všem přinese slávu sahající mnohem dál než k Devíti křížům…
Více k ději nemá smysl prozrazovat, neboť bychom připravili potenciální diváky o vtipný moment překvapení. Škoda však, že vrcholná pointa hry přichází příliš brzy (v podstatě hned na začátku). Poté už se příběh jen zbytečně víc a víc rozmělňuje, až přestává být vtipný úplně. Odhalení z úvodu se už zkrátka překonat nepodaří.
Hrůza v Brně má skvělý rozjezd a dobré obsazení. Rolí přitroublých policistů si naplno užívají Josef Polášek a Robert Mikluš, zdatně jim přihrává i Mariana Chmelařová coby policejní patoložka a koženému kapitánu Hrůzovi typově dobře odpovídá lehce strnulý Cyril Drozda. Na jevišti se setkávají i další někdejší členové HaDivadla či Provázku – Mojmír Maděrič či Miloslav Maršálek – a je vidět, že dříve umělecky spříznění herci z okolí A. G. na sebe slyší i po letech a na jevišti jim to dohromady ladí. V tomto směru si Goldflam jako režisér vede dobře.
Brněnský slang
Dalším aspektem, s nímž se v inscenaci pracuje, je brněnská mluva s hantecovými výrazy jako grilka, lochčit či šlofnót, měkký přízvuk a koncovka „ijó“ u sloves ve třetí osobě množného čísla (mluvijó, lochčijó, pálijó apod.) či užívání peprnějšího výraziva. Nutno říci, že herci mají akcent chycený dobře a na rozdíl od postav televizních seriálů, kdy bývá bodrá mluva pantáty z Moravy často přestřelena, zní věrohodně. Řekněme si upřímně – Jarin ani Ruda nejsou žádní velcí myslitelé a holt pro ostřejší slovo nejdou daleko, i když třímají v rukou červené diplomy. Jazykovou libůstku brněnský divák spíš ocení („cizinec“ bez problémů porozumí i bez slovníku) a klidně přivře oči také u vulgarit v místech, kde by se bez nich dalo obejít. Mimo hranice města a kraje však může být slangová mluva v inscenaci zbraní dvojsečnou.
… příběh vázne
A co brněnské uvedení Hrůzy v Brně postrádá? Především důslednější dramaturgické uchopení. První scéna v bytě oběti je vystavěná do nejmenších detailů (nelze nezmínit Jarinovo telefonování na centrálu, kdy se zapovídá se spojovatelkou a zapomene, proč vlastně volal), dvojice policistů vrství jeden vtip za druhým a zaslouženě sklízí od publika salvy smíchu, ale na efektní start se už nedaří později navázat. Vázne už proslov ministra, i když se předávání vyznamenání nakonec stočí k Brnu a veselým popěvkům, a úplně nejvíc příběh pokulhává v okamžiku, kdy se děj přesouvá do Ameriky.
Velké rozčarování v závěru způsobí absolutní absence katarze, kdy už pro vás Jarin a Ruda nejsou sympatičtí ňoumové, ale docela slušné policejní svině. Paralela na dnešní zkorumpovaný svět je sice zřejmá, ale v inscenaci jde spíš o prvoplánové plácnutí do vody, než aby vás z tohoto zjištění zamrazilo.
Rozhovor o představení zazněl ve vysílání ČRO Plus vzápětí po premiéře 26. května v pořadu Den v 60 minutách.
Divadlo Bolka Polívky
Hrůza v Brně
Autor a režie: Arnošt Goldflam
Hrají: Josef Polášek, Robert Mikluš, Cyril Drozda, Miloslav Maršálek, Mariana Chmelařová, Mojmír Maděrič, Jaroslav Tomáš a další
Scéna a kostýmy: Petra Goldflamová-Štětinová
Hudba: Mario Buzzi
Dramaturgie: Monika Rychlíková
Produkce: Mária Brindzáková
Premiéra: 26. května 2017
