Nejen Bolek Polívka a jeho syn Vladimír se o posledním únorovém víkendu sešli společně při brněnské divadelní premiéře na jednom jevišti. Zatímco Polívkovi excelovali na domácí půdě v autorské hře Šašek a syn, na prknech Divadla Husa na provázku se ve variaci na Krále Ubu Alfréda Jarryho objevili vedle sebe na scéně Miroslav a Martin Donutilovi.
Na scéně opět otec a syn
Na úvod si ujasněme – herecký koncert otce a syna Donutilových se na Provázku nekoná. Ani nevypadá, že by s vazbou otec a syn režisér Vladimír Morávek v inscenaci s názvem Ubu králem: Svoboda! vůbec zamýšlel pracovat. Úsměvný je jen fakt, že syn Martin hraje (kromě jiných postav) i samotného dramatika Jarryho, čili duchovního otce krále Ubu, ztvárněného Martinovým biologickým otcem Miroslavem Donutilem.
Bolkova hra Šašek a syn je především o vztazích. To u titulu Ubu králem: Svoboda! vůbec neplatí, tady se hraje o moc. Kromě slavných jmen ve spojení se synátory nemají tyto inscenace vlastně společného vůbec nic.
Pro herecké výkony moc prostoru nezbývá
Kdyby hrál Jarryho, zavražděného krále (také jeho představuje mladý Donutil) či otce Ubu kdokoliv jiný, na výsledný dojem z představení by to nemělo žádný vliv. Morávkovo pojetí se zakládá spíš na tezích, expresivitě a agresi. Herci nemají téměř žádný prostor vymanit se ze schematických šablon svých postav. Miroslavu Donutilovi se to podaří jen jednou – ve scéně, kdy nahlas přemítá, jak těžké je vládnout a nenápadně šířit teror. Charakteristika postav i styl hraní je předem daný a herci slouží Morávkově vizi. Jestli se podařilo někomu aspoň trošku vybočit, nebyl to ani jeden z Donutilů, ale Milan Holenda v roli zabijáka a spiklence tyrana Ubu.
Morávkova režie má za cíl provokovat
Už Jarry šokoval hned v prvním plánu při premiérovém uvedení své hry užíváním sprostých slov. Ani Morávek vulgaritami nešetří. A nešetří ani obscénnostmi. Tato provokace je ale spíš na obtíž, všichni od začátku víme, že Ubu je hňup. Skutečnost, že mluví oplzle, nemá pro děj žádný význam stejně jako přebujelé sexuální pudy postav.
Herci také různě atakují publikum a často pronikají do hlediště. To vše však není pro diváka ani tak šokojící, jako spíš nepříjemné. Nechybí ani pro Morávka tak typické scénické poznámky a výkřiky herců.
Snaha o přesah k dnešku
Morávkův pokus o přesah k dnešku je jasný a zřejmý. Jen bohužel z velké části zůstalo pouze u záměru. Sama svoboda s vykřičníkem z názvu se lidu vnucuje. Na scéně např. vystupují nejistí studentíci-baťůžkáři, kteří svobodu velebí, ale postrádají sebejistotu. Po hlásání svobody následují příkazy. Euforii z pocitu svobody střídá teror. K moci se dostávají ti, co nám mazali med kolem huby. Ubu komentuje, jak těžké je něco rozhodnout – a hned si vybavíme naše poslance, kteří mnohdy nejsou schopni schválit zákony. Rozkradený stát napadne jiná velmoc.
Morávkova idea je dobře čitelná. Škoda, že ji výrazovými prostředky režisér zadusil. I přesto si představení u části publika vysloužilo potlesk ve stoje. V mé blízkosti si však diváci stěžovali na zbytečné vulgarity. Vypadá to, že Morávkův Ubu rozdělí publikum na dva tábory – někteří ho budou obdivovat a jiné naopak otráví.
Rozhovor o představení zazněl ve vysílání ČRO Plus 2. března v pořadu Den v 60 minutách.
Divadlo Husa na provázku
Ubu králem: Svoboda!
Autor: Alfréd Jarry
Úprava a režie: Vladimír Morávek
Hrají: Miroslav Donutil, Ivana Hloužková, Adam Mašura, Tomáš Milostný, Dominik Teleky, Milan Holenda, Ondřej Kokorský, Martin Donutil, Filip Daňhel, Simona Zmrzlá, Nicole Maláčová a další
Dramaturgie: Lucie Němečková
Scéna: Martin Chocholoušek a Martin Ondruš
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Tereza Marečková
Premiéry: 24. a 25. února 2017
