Před časem jsem slibovala další kapitolu o cvičení. A je to tady. Krize. Ano, důležité je vytrvat a nepolevit, ale ne vždy se daří. Navalilo se na mne více práce a povinností, do toho Velikonoce a pár prohřešků bylo na světě. Včetně zanedbání seriálu V dubnu zhubnu. Ale vše napravíme, žádný strach, happy end je stále na dosah!
Různé svátky mohou na „dietáře“ působit jako past. Lákají vás dobroty ze slavnostního stolu, nastává čas na setkávání s rodinou či přáteli a s ním opět spojené hodování. Také denní režim je jiný, uvolněnější.
Vraťte se hned druhý den do (staro)nových kolejí a poučte se
Nebudu lhát, že jsem oželela velikonoční mazanec. Chutnal báječně, ale „dovolila“ jsem si ho jen párkrát k snídani. Tam jsem ještě prošla. Perníčky jsme upekli z žitné mouky a s medem. Pak jsem ovšem po jednom stresovém dni neodolala oříškům „na nervy“. Nebylo jich pár. A co bylo vůbec nejhorší, po jednom dopoledni stráveném na úřadech, jsme s dcerou tak vyhládly, že už na nějakou přípravu oběda zkrátka čas nezbýval, a tak jsem objednala pizzu. Samozřejmě, že jsme ji hned spořádaly.
Ano, dostavily se výčitky. Takhle by to nešlo! Ale jsme jenom lidé. Nemá cenu se trápit, když někdy selžete. Důležité je vrátit se hned další den do správných stravovacích kolejí a nepolevit. Nemůžete si říci: Včera jsem snědl pizzu, tak už je to jedno. Není. Jedna pizza vaše snahy nepokazí. A opět si uvědomíte, jak důležité je při snaze snížit svou váhu jídlo plánovat. Z chyb se dá i poučit!
Poučení č. 1: Pokud tuším, že někde „zakufruju“, připravím si hlavní jídlo den předem.
Poučení č. 2: Svačiny, svačiny, svačiny! Když mám strávit dopoledne v „terénu“, nezapomenu si vzít s sebou něco k zakousnutí – jablko, kousek celozrnného pečiva, nebo kefír na vypití. Zabráníte tak pocitu hladu, kdy už byste snědli i trakař.
Poučení č. 3: Oříšky ano, ale v rozumné míře. Nakupovat vážené (rozumné množství), nesolené, nepražené. Ideální jsou samozřejmě z vaší nebo sousedovic zahrádky.
Neochutnávejte zakázané ovoce, nedojídejte po dětech!
Pokud vás láká něco nezdravého, jeden kousek většinou nestačí. Také už nedojídám jídlo po dětech – hlavně buchty a smetanové pribiňáky. Je zbytečné provokovat své pohárky a připomínat si zakázané chutě. Moje osobní zkušenost. „Dobroty“ dětem dělím na poloviny, eliminuji tak zbytky. Nebo lze schovat kousek koláče na druhý den. Když ho děti nebudou chtít, jinou „sladkost“ nedostanou. Ony to časem pochopí a vy se vyvarujete pokušení. Zároveň také dostanou vaše ratolesti slušný základ, jak se (ne)stravovat.
V souvislosti s touhou po sladké chuti připomínám hořkou čokoládu, která obsahuje nejméně 70 % kakaa a minimum cukru. Stačí čtvereček a uspokojí vás. A dá se také nastrouhat do bílého jogurtu (s živou mléčnou kulturou), čímž z něj učiníte delikatesní záležitost. Jogurt můžete vylepšit i zmiňovanými oříšky (makadamové, vlašské, lískové).
Zapojte pohyb kdykoliv během dne, cvičte s dětmi
Jakub se Štěpánkou mi sestavili tréninkový plán a doporučili cvičit třikrát až čtyřikrát týdně. Tady mám asi největší mezery – s bídou stíhám cvičit dvakrát do týdne, z toho jednou s oběma mými poradci v posilovně. Doma už je to horší…
I když si nenajdu čas na cvičení celé sestavy (večer už padám na ústa, anebo opět doháním pracovní resty), lze ve „volných“ chvílích během dne absolvovat alespoň některé prvky –
např. rozcvičku na gymnastickém míči se střídavým zvedáním nohou či vytvářením písmene „V“. Lze opakovat vícekrát za sebou po dobu 10 – 15 min. Cviky se dají zvládnout i s dítkem v náručí. Dvouletá Kloty poskakuje na míči velmi ráda a speciálně pro ni vymysleli Jakub a Štěpánka „podřepy s hopsající Kloty“ na šest opakování. Kloty stojí na míči, divočí, já ji držím nad pasem – a jak z názvu vyplývá – dělám podřepy.
Břicho se dá zpevňovat prakticky kdykoliv a kdekoliv cvikem zvaným „prkno“. Lehnete si na zem, zvednete se na špičkách a zapřete o předloktí. Neprohýbat záda! Jde o výdrž. Cvik můžete absolvovat také na míči s přenášením váhy dopředu.
Pohyb se snažím zapojit i při našich vycházkách. Cestu do školky se starší dcerou občas absolvujeme v indiánském běhu – deset kroků běhu, deset chůze. Velmi často tímto způsobem „slaňujeme“ Špilberk (já i s kočárkem). U dětí velmi oblíbené. Běhám také za Kloty na odrážedle. A teď na jaro plánujeme koloběžku.
-
- “Mučíme” se v tělocvičně.
Chce to jen „vydržať. Jak říká jedna moje kamarádka: „Všechno je v hlavě!“
A ještě jedná dobrá zpráva na závěr: Při vážení a měření jsem zjistila, že i v tzv. kritickém období jsem zhubla. Sice jsem za stejný časový úsek jako minule měla úbytek o kilo menší, ale i tak. Má to cenu!
„Pánka“ a Kuba dnes náš seminární „projekt“ obhajují. Brzy se můžete těšit na výsledky našeho desetitýdenního snažení. A já budu pokračovat vesele dál.
Hubnutí zdar!
