Barbora Dobišarová a Vladimír Řezáč jako tatínek a maminka. Foto: Michaela Baladová

Špalíček v Radosti neztratil svůj půvab ani ve svěžím novém pojetí

Simona Polcarová Kultura Leave a Comment

Na nejmenší diváky zacílilo Divadlo Radost svou poslední premiérou sezony. Po bezmála čtyřiceti letech sáhlo pro Hrubínově Špalíčku veršů a pohádek. Režisér Petr Sopuch navázal na práci Pavla Vašíčka, který inscenoval Špalíček v Radosti roku 1979, avšak látce dal nový švih, aniž by nezůstal věrný Hrubínovi.

 

Pohádky vyprávějí rodiče malému Kubíkovi

Říkanky a pohádky ze Špalíčku vyprávějí malému Kubíkovi v jeho pokojíčku tatínek a maminka. Kubík se narodí na jaře a celý rok symbolicky kopíruje jeho první dětské krůčky, první slova, poznatky i nástup do školy. Tak se do představení vejdou i známá a oblíbená říkadla jako Co ty oči vidí apod. Na sklonu dne je čas na pohádku, a tak rodiče Kubíka uloží do postele a z kostkované deky se stane scéna pro maňáskové divadlo. Rovněž pohádky se odehrávají ve čtyřech ročních obdobích. Koblížek upeče babička dědečkovi na jaře, v létě se vydá Karkulka s košíčkem do lesa a potká vlka, na podzim se ztratí kuřátko v obilí a v zimě přichází na řadu prst Paleček a jeho přátelé. Pohádky mají Hrubínovu zkrácenou a nedrastickou podobu a před zraky malého publika plynou svižně a mají spád. Akční souboj Koblížka a lišky doprovázejí bojovná citoslovce, Karkulka se vlka hned tak nezalekne, kuřátko si sice ztratí, ale zase brzy najde, a tak není ani čas na nějaké smutky. Předvádění pohádek připomíná hru rodičů s hračkami, díky níž se mohou děti cítit v divadle podobně jako doma. Představením prolínají také písničky a ústřední melodii i text si děti do konce zapamatují.

 

Komorní prostor a zábava pro děti

Sopuch inscenoval Špalíček v komorním prostoru Muzea loutek, kde vznikla kulisa dětského pokoje. Děti jsou od herců i scény na pár kroků a na některé loutkové aktéry si mohou dokonce sáhnout. Mají také příležitost zapojit se do děje a doplňující otázky udržují jejich pozornost. Ve všech případech jde o aspekty, které zaručí, že se při představení nebudou mít čas nudit. Ti úplně nejmenší možná už ke konci nebudou chtít sedět na místě, což ovšem neznamená, že by pro ně délka představení ve stopáži cca 50 minut byla neúnosná. Mladí herci zvládají party rodičů bez problémů a také s loutkami nakládají přirozeně. V podání Veroniky Soumarové je maminka něžná a táta Jan Šťava trošku šprýmař a filuta.

 

Půvabná scéna a maňáskové divadlo

Velkým plus inscenace je její výprava. Vedle postele a zmiňovaných peřin vytvořila Katarína Kováčiková nádhernou scénu se stromem, na němž se květy promění v plody, a tak se dají očesat jablka, okolí Kubíka pak zabydlela zvířaty z venkova. Loutky jsou nápadité a funkční, v mnohém podobné klasickým hadrovým hračkám, k vyprávění pohádek slouží především maňásci ve veselých a jásavých barvách. Atmosféru dobře dotváří hravá hudba Maria Buzziho, jejíž leitmotiv se dětem dobře vryje do paměti, aby si ve finále také mohly zazpívat.

 

Sopuch ve Špalíčku využil starší Vašíčkovy koncepce, avšak vybral jiné pohádky a v představení si více hraje než vychovává. Tak se dostává k malým divákům poctivá klasika ve velmi vděčném a zároveň moderním pojetí, které dokazuje, že dobré věci nestárnou.

 

Divadlo Radost

Špalíček veršů a pohádek

Autor: František Hrubín

Scénář: Michal Sopuch a Pavel Vašíček

Režie: Michal Sopuch

Hrají: Barbora Dobišarová nebo Veronika Soumarová a Vladimír Řezáč nebo Jan Šťava

Výprava: Katarína Kováčiková

Hudba: Mario Buzzi

Supervize animace: Stanislava Havelková

 

Premiéra: 22. června 2017

Napsat komentář