Foto: Jef Kratochvil

Ve Windsoru mají díky Radosti nejen veselé paničky, ale i skvostné mistry pěvce

Simona Polcarová Kultura Leave a Comment

Jak jinak než radostně a v úsměvném duchu se mohla nést premiéra Veselých paniček windsorských v brněnském Divadle Radost. Režisér a principál scény Vlastimil Peška je uvedl ve vlastní úpravě bez zbytečně přehnané piety k mistru Shakespearovi a s tvůrčí invencí, která je mu vlastní.

Shakespearovy komedie se obecně těší velké oblibě, ale občas bývá rozpletení všech vztahů velmi zdlouhavé a čekání na šťastné spárování milující se dvojice na závěr až nekonečné. Peška si s posuny v čase poradil bravurně, když na scénu přivedl Mistry pěvce windsorské, díky nimž se bez zbytečných prodlev mění obrazy i vtipně posouvá děj. Čtveřice pěvců s cellistou publikum nejen baví, ale občas do příběhu přímo vstupuje, případně ho trefně glosuje. Jejich uchu lahodící popěvky (autorem hudby je rovněž Peška) jsou pak pro diváka dalším bonusem.

 

Komedie jako víno

Příběh Veselých paniček windsorských není třeba dlouze připomínat. Vdané dámy Vodičková a Hošková se rozhodnou rázně vytrestat rádoby svůdce Falstaffa a nechybí ani dívka na vdávání Anička, jejíž srdce plane pro mladého šlechtice, ač ji okolí chce provdat za někoho úplně jiného. Připočtěte si velebníčka, upovídanou dohazovačku Čipernou, manžele obou dam, pár nápadníků, sluhů a hospodskou a komedie jako víno může začít. I v Radosti se začíná představením postav, vedených v úvodu „na drátkách“, aby se náhodou nezapomnělo, že divadlo ještě do nedávna neslo přívlastek „loutkové“ a že to tam s loutkami opravdu umí. Ty se místy objevují i v inscenaci – skvělou podobu mají např. francouzští buldočci lékaře Cajuse a psí kusy (nechte se překvapit) jsou k nezaplacení.  Humorných prvků, jež titul skýtá, využil Peška mírou vrchovatou jak v textu, tak v situacích. Farář Veleba si spálí patro a jeho záměna písmene „p“ za „h“ přináší řadu slovních hříček a dvojsmyslů, pan Věchýtek fňuká jako baba a nechává se nosit na židli připevněné na zádech svého sluhy, Falstaff si užívá speciální sprchu… Představení je fórky prošpikované a šlape jako hodinky včetně závěrečné taškařice s kostýmy, v níž vše bez otálení spěje k happy endu.

 

Herecké obsazení

Při obsazování hlavních ženských rolí dal Vlastimil Peška příležitost mladým herečkám Heleně Dvořákové (Vodičková) a Michaele Baladové (Hošková). Obě své party zvládají bez zaškobrtnutí a odvádí standardní výkony, ale k větší uvolněnosti a grácii jim ještě jistá praxe chybí. Baladová má v kapse coby méně důvtipná Hošková více trumfů a hodně jí pomáhají i režijní nápady, rázné Dvořákové v roli Vodičkové by slušelo více spontánnosti. Sázkou na jistotu je pak obsazení paní Čiperné kulometnou Evou Lesákovou, která představení žene vpřed a nedá divákům ani spoluhráčům oddychu, svého breptavého Velebu si užívá Radim Sasínek, z mladší sestavy baví „outlocit“ Pavla J. Riedla v úloze Věchýtka a za zmínku rozhodně stojí také sluha Flanděra v podání Dalibora Dufka, jenž se umí nepřehlédnutelně projevit i na menší ploše. Sluší se jmenovat rovněž mistry pěvce Vladimíra Řezáče (první tenor), Petra Šmiřáka (druhý tenor), Martina Cenka (baryton) a Jiřího Daniela (bas) s hudebníkem Vratislavem Lukášem, ti představení opravdu dodávají šťávu a švih. Největší slabinou zůstává paradoxně samotný Falstaff Michala Sopucha. V hercově pojetí postrádá špetku překvapení, neboť jeho rytíř zůstává nemotorným trumberou od začátku do konce, než aby alespoň v úvodu působil jako nafrněný bařtipán s trochou vážnosti. S takovým nemehlem mají pak Vodičková s Hoškovou příliš snadnou práci, nelze než konstatovat, že parohy si v závěru málo sebejistý Falstaff skutečně zaslouží.

Zábava nejen pro „náctileté“

Ze samotné látky vytěžil jako inscenátor Peška maximum, odlehčené komedii dobře slouží i variabilní a malebná scéna Pavla Hubičky s posuvnými vozíky a pestrobarevnými kostýmy. Prvky loutkového divadla fungují ve hře nenásilně a ocení je i dospělý divák. Na hercích, kteří se většinou své produkce zaměřují především na děti, je vidět, že se u Paniček sami dobře baví. Jako seznamovací lekci s panem Shakespearem pro starší žáky a „náctileté“  lze Veselé paničky windsdorské v Radosti jen doporučit. S jejich návštěvou však neprohloupí ani publikum se smyslem pro humor ve věku přes „cet“ či „sát“.

 

Divadlo Radost

Veselé paničky windsorské

Autor: William Shakespeare

Překlad: E. A. Saudek

Úprava, režie a hudba: Vlastimil Peška

Hrají: Michal Sopuch, Helena Dvořáková, Michaela Baladová, Vilém Čapek, Pavel Novák, Radim Sasínek, Eva Lesáková, Leona Ondráčková, Dalibor Dufek, Pavel J. Riedl a další

Výprava: Pavel Hubička

Pohybová spolupráce: Helena Dvořáková

Dramaturgická spolupráce: Eva Janěková

Premiéra: 24. března 2017

Napsat komentář