„Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct „a little round apple“, malé kulaté jablko… Tomu přece chybí barva i vůně.“
Jan Werich
Foto: Petr Ivančic
Vždy jsem tíhla k umění. Od dětství mne bavily knihy, divadlo a film. Na rozdíl od spolužáků pro mne ve škole nebyly noční můrou slohové práce, naopak. Většina nevěděla, jak popsat celý list, já mívala opačný problém – kdy se psaním skončit. Češtinu považuji za nádherný jazyk, jehož možnosti vyjádření jsou pestré a okouzlující.
Po omylu jménem Střední ekonomická škola jsem se po hlavě vrhla na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a stala se absolventkou oborů divadelní a filmová věda s češtinou. Nepraktické jen na první pohled. Už od dob studií jsem se pohybovala v oblasti médií. Pracovala jsem jako kulturní redaktorka v denících, jako šéfredaktorka čtrnáctideníku Brno magazín i jako moderátorka v rádiích. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem působila na pozici vedoucí programu a šéfdramaturgyně kabelové televize btv.
Značnou část života jsem byla workholik. Do okamžiku, než jsem se stala matkou. Moje dcery vše otočily o 180 stupňů. Nic lepšího mne nemohlo potkat. Chuť psát mne ovšem neopustila. Uvědomila jsem si, že mé profesní zkušenosti mi dovolují mít z obou světů jen to nejlepší. Užívat si chvíle s rodinou a zároveň se realizovat pracovně v čase, který mohu řídit podle sebe a přání svých klientů.
Mohu nabídnout perfektní češtinu, dobrou stylistiku i zkušenosti s psaním článků i PR textů v širokém spektru oborů. Praxe mne naučila vše od Vlacha přes Bacha až po řezání kovových trubek laserem. Mám zkušenosti s vytvářením tiskových zpráv i úpravou a editováním odborných textů, plánováním kampaní. Jsem zběhlá ve styku s médii a orientuji se v chodu jednotlivých redakcí.
Můj život není žádná šeď a nuda. Píšu texty na klíč, pro ČRO Plus připravuji postřehy z brněnského divadelního dění, s kamarádkou chystáme společně knihu pohádek. Radosti i strasti mateřství, o něž jsem se dělila s přáteli na facebooku, se staly dalším impulsem, proč si založit blog a potěšit cizím neštěstím více lidí. Na webových stránkách proto naleznete jak nabídku mého know-how, tak příspěvky na blogu k užitku i pobavení.
Simona Polcarová