Nemohu ten zážitek vyhnat z hlavy. Je týden po premiéře a já stále myslím na Hester Swanovou. Na silné drama Mariny Carr s rozměry antické tragédie, odehrávající se na irském venkově od úsvitu do sklonku dne, kdy se osud hlavní hrdinky naplní. První premiérou sezony 2017/18 U Kočičí bažiny ťala činohra Národního divadla v Brně s režisérem Martinem Františákem do živého. Alespoň v mém případě.
Kdo je Hester?
Hester žije v přívěsu na okraji močálu kousek od vsi a ačkoliv to zní jakkoliv podivně, jde o místo, jež považuje za svůj nenahraditelný domov. Tady strávila své dětství, prožívala velkou lásku ke Carthagovi, tady vychovává jejich společnou dceru Josie. Jen láska vyprchala a muž jejího srdce se právě žení s jinou. Hester, v jejímž nitru stále dřímá malá holka, kterou opustila máma, usiluje o své právo na lásku a na štěstí. V jejím boji o místo na slunci se mísí urputnost se zoufalstvím a mnohým obyvatelům vsi se nehodí do karet. Nutno však přiznat, že ani Hester není svatá (občas se podívá láhvi na dno) a její minulost, jak se později ukáže, neposkvrněná. Málokdo v ní vidí opuštěné dítě, pro většinu platí za vyděděnce, vypočítavou mrchu, co svedla nezkušeného mladíka. Věnovala mu však čtrnáct let života i šanci na lepší zítřky, a proto se tohoto pouta nehodlá jen tak vzdát. A nejvíc ze všeho se nehodlá vzdát své dcery.
Drsnost irského venkova a svatba bez veselí
Irský venkov je drsný a prosáklý hektolitry whiskey, vztahy napjaté a komplikované, ke zločinu nebývá daleko. Tak ho známe z her Martina McDonagha a v podobném duchu ho líčí i Marina Carr. Do současného příběhu dokáže navíc vnést mýtickou atmosféru i legendami inspirovanou postavu Kočičí ženy, která vidí do budoucnosti. Temný příběh zůstává. Carthage se žení a Hester dostala zaplaceno, aby zmizela z jeho života. Svatba se mění v nedůstojnou pijatyku a v důsledku nepřináší nikomu radost, ale velké rozčarování. Nešťastná není jen Hester, o sňatku začne pochybovat i samotná nevěsta. Cartage se mění z osudového muže dvou žen v bezradného kluka, kterému věci přestanou vycházet. Uprostřed, mezi láskou k matce a otci, tápe sedmiletá Josie, o níž se svádí hlavní boj.
Inscenace Martina Františáka prýští emocemi a od začátku dává najevo, že dospěje ke tragickému konci. I tak sleduje divák počínání Hester se zatajeným dechem. Pozná všechny její stránky, aby ji nemohl jednoznačně odsoudit jako většina obce. Zatímco Hester a bažina jsou středobodem jeviště, svatba se odehrává i na scéně ve druhém plánu. Po jevišti se hromadí papírové krabice, symbolizující přání ostatních – Hesteřino stěhování. Dcera má zůstat. Františák skvěle pointuje situace, přibližuje charaktery postav, pohybuje se na hraně mezi ironií a smutkem, ale drsný humor dávkuje naprosto přesně. Příběhu zároveň dokáže skvěle odlehčit – zejména ve výstupech Carthagovy matky.
Skvělá režie i výběr hlavní představitelky
Skvělou práci Františák odvedl při výběru a vedení herců. Obrovským zážitkem je výkon Terezy Groszmannové v roli Hester. Vůbec nevadí, že ji ztvárňuje plavovlasá herečka, ač se o postavě mluví jako o cikánce. Jakékoliv vnější prvky by byly zbytečné a pro samotný příběh nepodstatné, dvojznačnost navíc dodává postavě další rozměr. Samotná Groszmannová je jako Hester naprosto strhující, zemitá i zranitelná zároveň, milující a nemilovaná, snažící se urvat kousek štěstí pro sebe i dceru. Její mateřská láska je velmi uvěřitelná při každém objetí s malou Josie, jíž by přála lepší osud. Když však zjistí, že by se měla historie opakovat, stane se neodvratitelné…
Na první premiéře part sedmileté Josie bravurně zvládla Gabriela Parmová, bezprostředně veselá, hubatá na babičku, natěšená na otcovu svatbu a zároveň osudově inklinující k matce. Tomáš David jako Carthage působí navenek jako macho, ale i on se nakonec se rozsype jako domeček z karet. V roli jeho matky, paní Killbrideové dostala příležitost zlínská herečka Helena Čermáková a úlohy nesoudné a jedovaté Hesteřiny „ne-tchyně“ se zhostila bravurně a s nadhledem. Zajímavou figuru ušmudlané vědmy si jako Kočičí žena střihla Marie Durnová.
Niterný zážitek jako nejvyšší meta
Drama U Kočičí bažiny ve vás bude doznívat ještě dlouho. Jeho syrovost a přesah vám nedá spát. Jakkoliv nelze omluvit zločiny na dětech a přijmout, že se dějí (a svědčí o tom bohužel i zprávy z médií), Kočičí bažina vám možná dá odpověď na otázku „proč?“ Nikdy jsem nepochopila Médeu. Hester jsem pochopila. A přiznám bez obalu, že jsem nad jejím příběhem prolila při premiéře v Mahenově divadle hodně slz. Nabídne-li divadlo tak niterný zážitek, dosáhne mety nejvyšší. V mém hodnotovém žebříčku rozhodně.
Terezo, moc jsem držela pěsti (a trošku se i bála), ale dala jsi to skvěle. Za mě je to minimálně na Thálii. Kéž opět zavítá do Mahenova divadla!
Činohra Národního divadla v Brně
U Kočičí bažiny
Autor: Marina Carr
Překlad: Šárka Císařová, Olga Bártová
Režie: Martin Františák
Hrají: Tereza Groszmannová, Tomáš David nebo Dalibor Buš j. h., Helena Čermáková j. h., Anna Marie Havířová j. h. nebo Gabriela Parmová j. h., Igor Bareš j. h., Hana Tomáš Briešťanská, Marie Durnová, Anna Stropnická nebo Anette Nesvadbová, Petr Bláha, Vladimír Krátký ad.
Dramaturgie: Pavel Jurda, Petr KlariN Klár
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
Hudba: Nikos Engonidis
Premiéra 22. září 2017.
-
- Foto: Kuba Jíra
